Na polský Bouzov

Dvacátý první dubnový den této naší zájezdové sezóny patřil návštěvě našich sousedů. Autobusovou dopravu tentokrát zajišťovala společnost CDS Náchod a milý pan řidič Bartosz Tyrawa, jehož národnost nám dnes krásně ladila k cílové destinaci, přijel už v brzkých ranních hodinách do Jaroměře. Po trase Česká Skalice, Náchod, Police a Teplice nad Metují jsme posbírali celkem 50 cestovatelů. Kapacita zájezdu byla tedy opět naplněna, za což ihned v úvodu tohoto reportu moc děkujeme.

Krátce jsme se zastavili u Kamené Gory, kde jsme si kromě zajímavého kostela všímali i krkonošského horského pásma. My jsme na něj zvyklí z té opačné strany. Bylo tedy zajímavé vidět Sněžku úplně vlevo. Navíc dnešní krásný den výhledům jen napomáhal. Před Jelení horou nás čekala přestávka na benzinové pumpě, kde pan řidič ochotně vařil kávu, a přitom byly lidem opět rozdány materiály nejen k dnešnímu výletu, ale i k dalším akcím.

V Jelení hoře jsme pouze vyšli na náměstí a obdivovali místní měšťanské domy a neobvyklou výzdobu v podobě různých soch ze železa. Před polednem jsme přijeli na hrad Czocha, původně středověkého rázu, který chránil obranný val českých hranic. Hrad byl později přestavěn na renesanční zámek. Čekala nás tu nejen prohlídka interiérů a zámecké věže, ale také procházka zámeckým parkem. Překvapila mě celkem chaotická polská organizace a jejich ne příliš dobrá vybavennost cizími jazyky. Nejen my, ale i jiné skupiny, měly na recepci co dělat, aby se s průvodci domluvily. Nakonc vše dobře dopadlo, dostáváme průvodcovské texty a jsme seznámeni s našim průvodcem, kterého bude částečně tlumočit náš dnešní lektor pan Josef Vávra.

Po přejezdu hranice jsme se ocitli v Novém Městě pod Smrkem, kde jsme měli zajištěný oběd pro celou skupinu. Restauraci Dělňák mohu všem doporučit. Jedná se o zrekonstruovaný objekt přímo na náměstí, kde si k výbornému jídlu můžete na čepu dopřát i výborné svijanské pivo. Zdejší svíčková byla bezkonkurenční.

Nasyceni a napiti jsme si ještě do odjezdu stihli projít i centrum Nového Města a potom jsme zamířili na poslední úsek cesty, do Lázní Libverda. Parkujeme u náměstí a téměř všichni mířme pro teplé lázeňské oplatky. Libverdské centrum je velmi malebné a v jarním hávu vypadalo naprosto nádherně. Někteří jdou na Obří sud pěšky, my se staršími účastníky vyjíždíme k výletní restauraci Obří sud autobusem. I na zhruba 20 minut platíme parkovné 100,-; ale za výhledy to opět stojí za to.

Vzhledem k objížďkám, kterých dnes především v severnách Čechách bylo několik, nestíháme původně plánovanou zastávku na hrázi přehrady Souš. Alespoň cestou si připomínáme protržení této nádrže v roce 1916. Nešťastná událost, při které zemřelo mnoho lidí, zůstala v pozadí útrap během první světové války, ale i přesto by se na takovéto události nemělo zapomínat.

Vracíme se k večeru do našich domovů plni zážitků z krásného, rozkvetlého jarního výletu. Pokračování nás čeká už zanedlouho. Tentokrát se více zaměříme na oblast Dolního Slezska.

Děkuji panu lektorovi Vávrovi za přípravu programu a realizaci tohoto zájezdu, děkuji také všem našim účastníkům a v neposlední řadě i panu řidiči za příjemnou atmosféru nejen během jízdy.

Kateřina Šimková, vedoucí zájezdu

 

Poté, co soukromý dopravce Regiojet uveřejnil na webu, že se chystá spustit přímou vlakovou linku do chorvatské Rijeky, začali jsme s manželem uvažovat nad tím, že bychom rádi takovou cestu podnikli. Když byla počátkem června spuštěna rezervace, měli jsme co dělat, abychom svá místa ulovili. Regiojet ale velmi rychle zareagoval na obrovskou poptávku a rapidně navýšil počet spojů, tudíž se dostalo opravdu na každého.

Tento článek ani tak nepopisuje zajímavosti třetího největšího chorvatského města, i když se samozřejmě o námi navštívených místech zmíním. Je zaměřen spíše na praktické informace ohledně cestování do Chorvatska vlakem, na jeho klady a mínusy; na nezbytné doklady v době koronavirové a také na to, jaké je Chorvatsko v tento čas pro nás Čechy jiné - tedy poloprázdné.

A teď už k našemu pobytu. Protože máme malé dítě, rozhodli jsme se pro cestu tam v pátek 17. 7. večer a zpět potom v noci z pondělí na úterý. Pokud tedy neplánujete z Rijeky cestovat do dalších přímořských destinací návaznými spoji, máte v Rijece 3 celé dny, což těm, kteří se chtějí vykoupat v moři, a obhlídnout nejbližší okolí, bezpochyby stačí.

Koupili jsme si jízdenky do vozů ASTRA (tedy otevřených vozů) za 590,-/1 cesta/1 osoba. Ihned od potvrzení rezervace s námi začal Regiojet komunikovat. Na email i na mobilní telefon nám přišly nejen pokyny k cestě, ale několikrát také upozornění, jaké doklady s sebou musíme mít. Občanský průkaz nebo pas je samozřejmostí. V této, cestování ne příliš lichotivé době, bylo také nutné vyplnit Regiojetu i chorvatské straně formuláře s prohlášením ohledně koronaviru (styk s nakaženými osobami, karanténa, návrat z rizikovývh destinací). Na všechny formuláře přišel odkaz. Ohlášení cesty - což byl jeden z formulářů, jsme museli mít s sebou, stewardi ho chtěli vidět, ale na hranicích už nikoli. Je také nutné mít potvrzení z ubytování, které máte v zemi zajištěné. Poslední informace ohledně administrativy se týká pojištění - to si každý samozřejmě zařizuje sám. My už léta kupujeme online u Generalli, mají výhodné balíčky za pár korun a během chvilky jsou kartičky na emailu.

Páteční brněnské hlavní nádraží před odjezdem Regiojetu do Rijeky vypadalo komicky. Lidé s různě velkými zavazadly v různě velkých skupinách různých věkových kategorií nedočkavě vyhlíželi příjezd soupravy. Vlak měl plánovaný příjezd do Brna krátce před osmou hodinou večer, ale přijel zhruba s půlhodinovým zpožděním, které se v průběhu noci vyšplhalo zhruba na hodinu, především kvůli stání na hranicích. K ránu jsme ale zpoždění poněkud stáhli, takže jsme do Rijeky přijeli okolo deváté - téměř podle plánu.

V informačním emailu jsme se dočetli, že jedna stewardka má na starost 3 vagóny. Z toho jsme vydedukovali, že bude lepší nespoléhat na donášku kafe a občerstvení ihned po Brnu, a raději jsme si tyto zásoby obstarali sami. Dobře jsme udělali. Kromě 0,3 l Rajce se k nám stewardka dostala v pozdní večerní hodinu. Občerstvení si můžete rezervovat předem opět prostřednictvím odkazu v emailu. Káva a drobné občerstvení se klasicky neroznášela jako na jiných linkách. Uprostřed vlaku se pozdě večer otevřelo jedno kupé fungující jako bar a lidé si tam sami pro kávu zdarma a zákusek za 10,- chodili. To bylo trochu nešťastné, protože se z obou stran na nějakou dobu ucpala celá souprava. Na druhou stranu toalety, klimatizace i obrazovky na sedadlech fungovaly po celou naši cestu bez problému. Noční klid byl nařízen až od půlnoci. V našem vagóně jsme měli jen smůlu na tiché hlášení vlakvedoucího, takže jsme pak na hranicích narychlo lovili vše potřebné. Jinak se nám cestovalo pohodlně - vybaveni dekou a polštářky a posilněni podpůrnými látkami, jakožto Radegastem a kalvadosem, jsme spali do půl šesté ráno :)

Hraniční kontroly na slovinské i chorvatské straně proběhly celkem rychle a začala být servírovaná snídaně - konečně káva a croissant. Tiché hlášení upozornilo ty, kteří cestují do dalších destinací, že nebudou vystupovat v Rijece, ale asi 20 minut před ní v lázeňské Opatiji. To způsobilo trochu šramot ve vagóně, neboť tuto informaci nikdo předem nevěděl. Pár nás tu zůstalo, a už podél pobřeží s výhledem na moře dojíždíme do Rijeky.

Nádraží se nachází na adrese Trg kralja Tomislava 1. Před neoklasicistní budovou, která se zrovna opravovala, stálo mnoho taxíků a čekalo na valící se dav Čechů. My jsme šli do centra pěšky, je to zhruba 20 minut, ale přímo před nádražím je zastávka autobusu MHD a téměř každý autobus do centra jel. Autobusy jsou označené čísly - jedničkou se dostanete po celé délce Rijeky od pláží v Kantridě - na západ od města, přes centrum, přístav, až do Pécine, kde jsou městské pláže a také obrovské nákupní centrum Rijeka Tower centar. Doporučuji koupit celodenní jízdenku v jakékoli trafice za 20 kun, jedna cesta totiž stojí kun 15. Pozor jako všude na zóny, nám stačila Zóna 1 - tedy město a pláže.

S batohy podle navigace míříme do města. V plánu máme snídani, posezení u pobřeží a cestu na hotel. Přes Booking.com jsme rezervovali hotel Neboder (= chorvatsky mrakodrap) v centru města. Za 2 noci v pokoji s balkónem, klimatizací, koupelnou, WC a snídaněmi jsme zaplatili něco málo pod 5000,-. Na ubytování jsme si trochu dopřáli, seženete apartmány nebo hostely i od 300,-/osoba/noc.

Jak jsem říkala, asi po 20ti minutách už sedíme u Mola Longo a vychutnáváme si Karlovačko a výbornou kávu. Lahvové pivo tu bylo mnohem častější než to točené, ceny se pohybovaly okolo 18 - 20 kun za lahev, či půllitr čepovaného. Chuťově nejlepší kromě Karlovačka bylo pivo Tars, které jsme si dávali na pláži. Kávu potom seženete okolo 10ti kun.

Check in na ubytování byl klasicky od 14ti hodin. S recepcí jsme byli domluveni, že si tam odložíme batohy a po 14. hodině se ubytujeme. Tak se i stalo. Čas, který nám zbýval, jsme vyplnili výstupem na hrad Trsat nad městem. Cesta k němu vedla přímo od našeho hotelu.

Hrad stojí na místě staré římské pevnosti od 3. století. Od 15. století se tu vystřídalo několik rodů, nejčastěji ho však obývali Habsburkové. Opuštěn byl koncem 17. století, kdy opadlo turecké nebezpečí. Chátrání podpořilo i zemětřesení v roce 1750. Ruiny nakonec koupil maršál a vojenský velitel rakouské pobřežní oblasti a nechal ho obnovit ve stylu romantismu a klasicistně - biedermeierském stylu.

Zapojil benátského stavitele Paronuzzia, nechal opravit věže, zbudovat vyzdobený interiér a dokonce si postavil i mauzoleum ve stylu dórského chrámuse čtyřmi mramorovými plíři. Sláva hradu však netrvala dlouho. Po jeho smrti začal opět chátrat v roce 1960 z něj byly opět trosky. Naštěstí došlo k jeho restauraci a v dnešní době je centrem kultury a umění. Konají se zde letní festivaly, koncerty a různá divadelní představení. Z hradeb je nádherný výhled na celý Kvarnerský záliv i celou Rijeku. Zajímavostí také je, že roku 2003 dorazil jako poutník na hrad papež Jan Pavel II. Najdete zde i jeho sochu. V areálu hradu se nachází příjemná kavárna s kouzelným výhledem na moře. Vstupné do celého areálu hradu je zdarma.

Sešli jsme dolů k hotelu, ubytovali se a krátce si odpočinuli. Koupání jsme se rozhodli nechat na další den, ale vydali jsme se podívat do přístavu a k městským plážím směrem na východ od centra. Byli jsme svědky nakládání obřích kontajnerů na lodě. Pláže v části Pécine bych ke koupání nedoporučovala. Pobřeží je kamenité a do vody vedou na několika místech schůdky, pláže jsou betonové, bez občerstvení. Jsou zde ale toalety, sprchy a prostor pro převléknutí. Pití jsme si koupili v nákupním centru Tower kousek od zmíněných pláží. Odtud jsme šli zhruba 45 minut zpět do centra. Prohlédli jsme si kostel sv. Víta, místního patrona, hodinovou věž a nejrušnější ulici ve městě, tzv. Korzo. Byla to pěší zóna se spoustou obchodů, kaváren, barů a restaurací. V jedné z nich jsme si dali pizzu.

Neděle patřila cestě do Kantridy - části Rijeky nejen se stadionem, ale také s vyhlášenou pláží. Od centra se Kantrida nachází asi 6 km, a tak jsme se rozhodli pro autobus, neboť teplota už okolo 10. hodiny ranní atakovala asi 28 stupňů. Pláž byla typická chorvatská. Oblázky s pozvolným vstupem do moře, bar, toalety, sprcha, WC a také betonová promenáda. Tou se dá pěknou procházkou dojít k dalšímu baru s terasou vysoko nad mořem. Strávili jsme v Kantridě celý den a určitě tuto pláž doporučujeme.

Na stejné místo jsme se vydali i v pondělí, to už jsme si koupili správně denní lístek na autobus. Před cestou jsme udělali ještě malý nákup a zastavili se ještě na pití v jednou baru už poblíž hlavního nádraží. Cesta zpět byla opět se zpožděním, kvůli delšímu státní opět na slovinské a pak i maďarské hranici. Stewardi začali roznášet občerstvení až po desáté večer, stejně jako cestou sem. Ráno nás přivítalo deštivé Brno, teplotní rozdíl byl v tu dobu dost značný.

Náš výlet jsme zhodnotili asi takto: vhodné pro ty, kteří se chtějí vykoupat v moři a stačí jim na to den, dva. Neumím si představit cestovat tímto způsobem například s dětmi se čtyřmi kufry a z Opatije ještě 7 hodin pokračovat někam dál autobusem. Chorvatsko ovšem v červenci 2020 absolutně v pohodě, roušky jsme potřebovali pouze v MHD a v obchodech. Málo lidí, ceny ubytování nižší. Rijeka sama o sobě není bůhví jaké přímořské letovisko, nicméně pláž Kantrida je moc příjemná. Turistům tu stačí opravdu jen jeden den a v pohodě vše projde. Na vícedenní pobyty bych doporučila navštívit 20 km vzdálenou Opatiji nebo ostrov Krk.

                                                               Kateřina Pinkasová, červenec 2020



Více zde: https://www.vase-exkurze.cz/cestovatelsky-blog/zapisky-z-cest/expedice-rijeka-2020/

Poté, co soukromý dopravce Regiojet uveřejnil na webu, že se chystá spustit přímou vlakovou linku do chorvatské Rijeky, začali jsme s manželem uvažovat nad tím, že bychom rádi takovou cestu podnikli. Když byla počátkem června spuštěna rezervace, měli jsme co dělat, abychom svá místa ulovili. Regiojet ale velmi rychle zareagoval na obrovskou poptávku a rapidně navýšil počet spojů, tudíž se dostalo opravdu na každého.

Tento článek ani tak nepopisuje zajímavosti třetího největšího chorvatského města, i když se samozřejmě o námi navštívených místech zmíním. Je zaměřen spíše na praktické informace ohledně cestování do Chorvatska vlakem, na jeho klady a mínusy; na nezbytné doklady v době koronavirové a také na to, jaké je Chorvatsko v tento čas pro nás Čechy jiné - tedy poloprázdné.

A teď už k našemu pobytu. Protože máme malé dítě, rozhodli jsme se pro cestu tam v pátek 17. 7. večer a zpět potom v noci z pondělí na úterý. Pokud tedy neplánujete z Rijeky cestovat do dalších přímořských destinací návaznými spoji, máte v Rijece 3 celé dny, což těm, kteří se chtějí vykoupat v moři, a obhlídnout nejbližší okolí, bezpochyby stačí.

Koupili jsme si jízdenky do vozů ASTRA (tedy otevřených vozů) za 590,-/1 cesta/1 osoba. Ihned od potvrzení rezervace s námi začal Regiojet komunikovat. Na email i na mobilní telefon nám přišly nejen pokyny k cestě, ale několikrát také upozornění, jaké doklady s sebou musíme mít. Občanský průkaz nebo pas je samozřejmostí. V této, cestování ne příliš lichotivé době, bylo také nutné vyplnit Regiojetu i chorvatské straně formuláře s prohlášením ohledně koronaviru (styk s nakaženými osobami, karanténa, návrat z rizikovývh destinací). Na všechny formuláře přišel odkaz. Ohlášení cesty - což byl jeden z formulářů, jsme museli mít s sebou, stewardi ho chtěli vidět, ale na hranicích už nikoli. Je také nutné mít potvrzení z ubytování, které máte v zemi zajištěné. Poslední informace ohledně administrativy se týká pojištění - to si každý samozřejmě zařizuje sám. My už léta kupujeme online u Generalli, mají výhodné balíčky za pár korun a během chvilky jsou kartičky na emailu.

Páteční brněnské hlavní nádraží před odjezdem Regiojetu do Rijeky vypadalo komicky. Lidé s různě velkými zavazadly v různě velkých skupinách různých věkových kategorií nedočkavě vyhlíželi příjezd soupravy. Vlak měl plánovaný příjezd do Brna krátce před osmou hodinou večer, ale přijel zhruba s půlhodinovým zpožděním, které se v průběhu noci vyšplhalo zhruba na hodinu, především kvůli stání na hranicích. K ránu jsme ale zpoždění poněkud stáhli, takže jsme do Rijeky přijeli okolo deváté - téměř podle plánu.

V informačním emailu jsme se dočetli, že jedna stewardka má na starost 3 vagóny. Z toho jsme vydedukovali, že bude lepší nespoléhat na donášku kafe a občerstvení ihned po Brnu, a raději jsme si tyto zásoby obstarali sami. Dobře jsme udělali. Kromě 0,3 l Rajce se k nám stewardka dostala v pozdní večerní hodinu. Občerstvení si můžete rezervovat předem opět prostřednictvím odkazu v emailu. Káva a drobné občerstvení se klasicky neroznášela jako na jiných linkách. Uprostřed vlaku se pozdě večer otevřelo jedno kupé fungující jako bar a lidé si tam sami pro kávu zdarma a zákusek za 10,- chodili. To bylo trochu nešťastné, protože se z obou stran na nějakou dobu ucpala celá souprava. Na druhou stranu toalety, klimatizace i obrazovky na sedadlech fungovaly po celou naši cestu bez problému. Noční klid byl nařízen až od půlnoci. V našem vagóně jsme měli jen smůlu na tiché hlášení vlakvedoucího, takže jsme pak na hranicích narychlo lovili vše potřebné. Jinak se nám cestovalo pohodlně - vybaveni dekou a polštářky a posilněni podpůrnými látkami, jakožto Radegastem a kalvadosem, jsme spali do půl šesté ráno :)

Hraniční kontroly na slovinské i chorvatské straně proběhly celkem rychle a začala být servírovaná snídaně - konečně káva a croissant. Tiché hlášení upozornilo ty, kteří cestují do dalších destinací, že nebudou vystupovat v Rijece, ale asi 20 minut před ní v lázeňské Opatiji. To způsobilo trochu šramot ve vagóně, neboť tuto informaci nikdo předem nevěděl. Pár nás tu zůstalo, a už podél pobřeží s výhledem na moře dojíždíme do Rijeky.

Nádraží se nachází na adrese Trg kralja Tomislava 1. Před neoklasicistní budovou, která se zrovna opravovala, stálo mnoho taxíků a čekalo na valící se dav Čechů. My jsme šli do centra pěšky, je to zhruba 20 minut, ale přímo před nádražím je zastávka autobusu MHD a téměř každý autobus do centra jel. Autobusy jsou označené čísly - jedničkou se dostanete po celé délce Rijeky od pláží v Kantridě - na západ od města, přes centrum, přístav, až do Pécine, kde jsou městské pláže a také obrovské nákupní centrum Rijeka Tower centar. Doporučuji koupit celodenní jízdenku v jakékoli trafice za 20 kun, jedna cesta totiž stojí kun 15. Pozor jako všude na zóny, nám stačila Zóna 1 - tedy město a pláže.

S batohy podle navigace míříme do města. V plánu máme snídani, posezení u pobřeží a cestu na hotel. Přes Booking.com jsme rezervovali hotel Neboder (= chorvatsky mrakodrap) v centru města. Za 2 noci v pokoji s balkónem, klimatizací, koupelnou, WC a snídaněmi jsme zaplatili něco málo pod 5000,-. Na ubytování jsme si trochu dopřáli, seženete apartmány nebo hostely i od 300,-/osoba/noc.

Jak jsem říkala, asi po 20ti minutách už sedíme u Mola Longo a vychutnáváme si Karlovačko a výbornou kávu. Lahvové pivo tu bylo mnohem častější než to točené, ceny se pohybovaly okolo 18 - 20 kun za lahev, či půllitr čepovaného. Chuťově nejlepší kromě Karlovačka bylo pivo Tars, které jsme si dávali na pláži. Kávu potom seženete okolo 10ti kun.

Check in na ubytování byl klasicky od 14ti hodin. S recepcí jsme byli domluveni, že si tam odložíme batohy a po 14. hodině se ubytujeme. Tak se i stalo. Čas, který nám zbýval, jsme vyplnili výstupem na hrad Trsat nad městem. Cesta k němu vedla přímo od našeho hotelu.

Hrad stojí na místě staré římské pevnosti od 3. století. Od 15. století se tu vystřídalo několik rodů, nejčastěji ho však obývali Habsburkové. Opuštěn byl koncem 17. století, kdy opadlo turecké nebezpečí. Chátrání podpořilo i zemětřesení v roce 1750. Ruiny nakonec koupil maršál a vojenský velitel rakouské pobřežní oblasti a nechal ho obnovit ve stylu romantismu a klasicistně - biedermeierském stylu.

Zapojil benátského stavitele Paronuzzia, nechal opravit věže, zbudovat vyzdobený interiér a dokonce si postavil i mauzoleum ve stylu dórského chrámuse čtyřmi mramorovými plíři. Sláva hradu však netrvala dlouho. Po jeho smrti začal opět chátrat v roce 1960 z něj byly opět trosky. Naštěstí došlo k jeho restauraci a v dnešní době je centrem kultury a umění. Konají se zde letní festivaly, koncerty a různá divadelní představení. Z hradeb je nádherný výhled na celý Kvarnerský záliv i celou Rijeku. Zajímavostí také je, že roku 2003 dorazil jako poutník na hrad papež Jan Pavel II. Najdete zde i jeho sochu. V areálu hradu se nachází příjemná kavárna s kouzelným výhledem na moře. Vstupné do celého areálu hradu je zdarma.

Sešli jsme dolů k hotelu, ubytovali se a krátce si odpočinuli. Koupání jsme se rozhodli nechat na další den, ale vydali jsme se podívat do přístavu a k městským plážím směrem na východ od centra. Byli jsme svědky nakládání obřích kontajnerů na lodě. Pláže v části Pécine bych ke koupání nedoporučovala. Pobřeží je kamenité a do vody vedou na několika místech schůdky, pláže jsou betonové, bez občerstvení. Jsou zde ale toalety, sprchy a prostor pro převléknutí. Pití jsme si koupili v nákupním centru Tower kousek od zmíněných pláží. Odtud jsme šli zhruba 45 minut zpět do centra. Prohlédli jsme si kostel sv. Víta, místního patrona, hodinovou věž a nejrušnější ulici ve městě, tzv. Korzo. Byla to pěší zóna se spoustou obchodů, kaváren, barů a restaurací. V jedné z nich jsme si dali pizzu.

Neděle patřila cestě do Kantridy - části Rijeky nejen se stadionem, ale také s vyhlášenou pláží. Od centra se Kantrida nachází asi 6 km, a tak jsme se rozhodli pro autobus, neboť teplota už okolo 10. hodiny ranní atakovala asi 28 stupňů. Pláž byla typická chorvatská. Oblázky s pozvolným vstupem do moře, bar, toalety, sprcha, WC a také betonová promenáda. Tou se dá pěknou procházkou dojít k dalšímu baru s terasou vysoko nad mořem. Strávili jsme v Kantridě celý den a určitě tuto pláž doporučujeme.

Na stejné místo jsme se vydali i v pondělí, to už jsme si koupili správně denní lístek na autobus. Před cestou jsme udělali ještě malý nákup a zastavili se ještě na pití v jednou baru už poblíž hlavního nádraží. Cesta zpět byla opět se zpožděním, kvůli delšímu státní opět na slovinské a pak i maďarské hranici. Stewardi začali roznášet občerstvení až po desáté večer, stejně jako cestou sem. Ráno nás přivítalo deštivé Brno, teplotní rozdíl byl v tu dobu dost značný.

Náš výlet jsme zhodnotili asi takto: vhodné pro ty, kteří se chtějí vykoupat v moři a stačí jim na to den, dva. Neumím si představit cestovat tímto způsobem například s dětmi se čtyřmi kufry a z Opatije ještě 7 hodin pokračovat někam dál autobusem. Chorvatsko ovšem v červenci 2020 absolutně v pohodě, roušky jsme potřebovali pouze v MHD a v obchodech. Málo lidí, ceny ubytování nižší. Rijeka sama o sobě není bůhví jaké přímořské letovisko, nicméně pláž Kantrida je moc příjemná. Turistům tu stačí opravdu jen jeden den a v pohodě vše projde. Na vícedenní pobyty bych doporučila navštívit 20 km vzdálenou Opatiji nebo ostrov Krk.

                                                               Kateřina Pinkasová, červenec 2020



Více zde: https://www.vase-exkurze.cz/cestovatelsky-blog/zapisky-z-cest/expedice-rijeka-2020/

Poté, co soukromý dopravce Regiojet uveřejnil na webu, že se chystá spustit přímou vlakovou linku do chorvatské Rijeky, začali jsme s manželem uvažovat nad tím, že bychom rádi takovou cestu podnikli. Když byla počátkem června spuštěna rezervace, měli jsme co dělat, abychom svá místa ulovili. Regiojet ale velmi rychle zareagoval na obrovskou poptávku a rapidně navýšil počet spojů, tudíž se dostalo opravdu na každého.

Tento článek ani tak nepopisuje zajímavosti třetího největšího chorvatského města, i když se samozřejmě o námi navštívených místech zmíním. Je zaměřen spíše na praktické informace ohledně cestování do Chorvatska vlakem, na jeho klady a mínusy; na nezbytné doklady v době koronavirové a také na to, jaké je Chorvatsko v tento čas pro nás Čechy jiné - tedy poloprázdné.

A teď už k našemu pobytu. Protože máme malé dítě, rozhodli jsme se pro cestu tam v pátek 17. 7. večer a zpět potom v noci z pondělí na úterý. Pokud tedy neplánujete z Rijeky cestovat do dalších přímořských destinací návaznými spoji, máte v Rijece 3 celé dny, což těm, kteří se chtějí vykoupat v moři, a obhlídnout nejbližší okolí, bezpochyby stačí.

Koupili jsme si jízdenky do vozů ASTRA (tedy otevřených vozů) za 590,-/1 cesta/1 osoba. Ihned od potvrzení rezervace s námi začal Regiojet komunikovat. Na email i na mobilní telefon nám přišly nejen pokyny k cestě, ale několikrát také upozornění, jaké doklady s sebou musíme mít. Občanský průkaz nebo pas je samozřejmostí. V této, cestování ne příliš lichotivé době, bylo také nutné vyplnit Regiojetu i chorvatské straně formuláře s prohlášením ohledně koronaviru (styk s nakaženými osobami, karanténa, návrat z rizikovývh destinací). Na všechny formuláře přišel odkaz. Ohlášení cesty - což byl jeden z formulářů, jsme museli mít s sebou, stewardi ho chtěli vidět, ale na hranicích už nikoli. Je také nutné mít potvrzení z ubytování, které máte v zemi zajištěné. Poslední informace ohledně administrativy se týká pojištění - to si každý samozřejmě zařizuje sám. My už léta kupujeme online u Generalli, mají výhodné balíčky za pár korun a během chvilky jsou kartičky na emailu.

Páteční brněnské hlavní nádraží před odjezdem Regiojetu do Rijeky vypadalo komicky. Lidé s různě velkými zavazadly v různě velkých skupinách různých věkových kategorií nedočkavě vyhlíželi příjezd soupravy. Vlak měl plánovaný příjezd do Brna krátce před osmou hodinou večer, ale přijel zhruba s půlhodinovým zpožděním, které se v průběhu noci vyšplhalo zhruba na hodinu, především kvůli stání na hranicích. K ránu jsme ale zpoždění poněkud stáhli, takže jsme do Rijeky přijeli okolo deváté - téměř podle plánu.

V informačním emailu jsme se dočetli, že jedna stewardka má na starost 3 vagóny. Z toho jsme vydedukovali, že bude lepší nespoléhat na donášku kafe a občerstvení ihned po Brnu, a raději jsme si tyto zásoby obstarali sami. Dobře jsme udělali. Kromě 0,3 l Rajce se k nám stewardka dostala v pozdní večerní hodinu. Občerstvení si můžete rezervovat předem opět prostřednictvím odkazu v emailu. Káva a drobné občerstvení se klasicky neroznášela jako na jiných linkách. Uprostřed vlaku se pozdě večer otevřelo jedno kupé fungující jako bar a lidé si tam sami pro kávu zdarma a zákusek za 10,- chodili. To bylo trochu nešťastné, protože se z obou stran na nějakou dobu ucpala celá souprava. Na druhou stranu toalety, klimatizace i obrazovky na sedadlech fungovaly po celou naši cestu bez problému. Noční klid byl nařízen až od půlnoci. V našem vagóně jsme měli jen smůlu na tiché hlášení vlakvedoucího, takže jsme pak na hranicích narychlo lovili vše potřebné. Jinak se nám cestovalo pohodlně - vybaveni dekou a polštářky a posilněni podpůrnými látkami, jakožto Radegastem a kalvadosem, jsme spali do půl šesté ráno :)

Hraniční kontroly na slovinské i chorvatské straně proběhly celkem rychle a začala být servírovaná snídaně - konečně káva a croissant. Tiché hlášení upozornilo ty, kteří cestují do dalších destinací, že nebudou vystupovat v Rijece, ale asi 20 minut před ní v lázeňské Opatiji. To způsobilo trochu šramot ve vagóně, neboť tuto informaci nikdo předem nevěděl. Pár nás tu zůstalo, a už podél pobřeží s výhledem na moře dojíždíme do Rijeky.

Nádraží se nachází na adrese Trg kralja Tomislava 1. Před neoklasicistní budovou, která se zrovna opravovala, stálo mnoho taxíků a čekalo na valící se dav Čechů. My jsme šli do centra pěšky, je to zhruba 20 minut, ale přímo před nádražím je zastávka autobusu MHD a téměř každý autobus do centra jel. Autobusy jsou označené čísly - jedničkou se dostanete po celé délce Rijeky od pláží v Kantridě - na západ od města, přes centrum, přístav, až do Pécine, kde jsou městské pláže a také obrovské nákupní centrum Rijeka Tower centar. Doporučuji koupit celodenní jízdenku v jakékoli trafice za 20 kun, jedna cesta totiž stojí kun 15. Pozor jako všude na zóny, nám stačila Zóna 1 - tedy město a pláže.

S batohy podle navigace míříme do města. V plánu máme snídani, posezení u pobřeží a cestu na hotel. Přes Booking.com jsme rezervovali hotel Neboder (= chorvatsky mrakodrap) v centru města. Za 2 noci v pokoji s balkónem, klimatizací, koupelnou, WC a snídaněmi jsme zaplatili něco málo pod 5000,-. Na ubytování jsme si trochu dopřáli, seženete apartmány nebo hostely i od 300,-/osoba/noc.

Jak jsem říkala, asi po 20ti minutách už sedíme u Mola Longo a vychutnáváme si Karlovačko a výbornou kávu. Lahvové pivo tu bylo mnohem častější než to točené, ceny se pohybovaly okolo 18 - 20 kun za lahev, či půllitr čepovaného. Chuťově nejlepší kromě Karlovačka bylo pivo Tars, které jsme si dávali na pláži. Kávu potom seženete okolo 10ti kun.

Check in na ubytování byl klasicky od 14ti hodin. S recepcí jsme byli domluveni, že si tam odložíme batohy a po 14. hodině se ubytujeme. Tak se i stalo. Čas, který nám zbýval, jsme vyplnili výstupem na hrad Trsat nad městem. Cesta k němu vedla přímo od našeho hotelu.

Hrad stojí na místě staré římské pevnosti od 3. století. Od 15. století se tu vystřídalo několik rodů, nejčastěji ho však obývali Habsburkové. Opuštěn byl koncem 17. století, kdy opadlo turecké nebezpečí. Chátrání podpořilo i zemětřesení v roce 1750. Ruiny nakonec koupil maršál a vojenský velitel rakouské pobřežní oblasti a nechal ho obnovit ve stylu romantismu a klasicistně - biedermeierském stylu.

Zapojil benátského stavitele Paronuzzia, nechal opravit věže, zbudovat vyzdobený interiér a dokonce si postavil i mauzoleum ve stylu dórského chrámuse čtyřmi mramorovými plíři. Sláva hradu však netrvala dlouho. Po jeho smrti začal opět chátrat v roce 1960 z něj byly opět trosky. Naštěstí došlo k jeho restauraci a v dnešní době je centrem kultury a umění. Konají se zde letní festivaly, koncerty a různá divadelní představení. Z hradeb je nádherný výhled na celý Kvarnerský záliv i celou Rijeku. Zajímavostí také je, že roku 2003 dorazil jako poutník na hrad papež Jan Pavel II. Najdete zde i jeho sochu. V areálu hradu se nachází příjemná kavárna s kouzelným výhledem na moře. Vstupné do celého areálu hradu je zdarma.

Sešli jsme dolů k hotelu, ubytovali se a krátce si odpočinuli. Koupání jsme se rozhodli nechat na další den, ale vydali jsme se podívat do přístavu a k městským plážím směrem na východ od centra. Byli jsme svědky nakládání obřích kontajnerů na lodě. Pláže v části Pécine bych ke koupání nedoporučovala. Pobřeží je kamenité a do vody vedou na několika místech schůdky, pláže jsou betonové, bez občerstvení. Jsou zde ale toalety, sprchy a prostor pro převléknutí. Pití jsme si koupili v nákupním centru Tower kousek od zmíněných pláží. Odtud jsme šli zhruba 45 minut zpět do centra. Prohlédli jsme si kostel sv. Víta, místního patrona, hodinovou věž a nejrušnější ulici ve městě, tzv. Korzo. Byla to pěší zóna se spoustou obchodů, kaváren, barů a restaurací. V jedné z nich jsme si dali pizzu.

Neděle patřila cestě do Kantridy - části Rijeky nejen se stadionem, ale také s vyhlášenou pláží. Od centra se Kantrida nachází asi 6 km, a tak jsme se rozhodli pro autobus, neboť teplota už okolo 10. hodiny ranní atakovala asi 28 stupňů. Pláž byla typická chorvatská. Oblázky s pozvolným vstupem do moře, bar, toalety, sprcha, WC a také betonová promenáda. Tou se dá pěknou procházkou dojít k dalšímu baru s terasou vysoko nad mořem. Strávili jsme v Kantridě celý den a určitě tuto pláž doporučujeme.

Na stejné místo jsme se vydali i v pondělí, to už jsme si koupili správně denní lístek na autobus. Před cestou jsme udělali ještě malý nákup a zastavili se ještě na pití v jednou baru už poblíž hlavního nádraží. Cesta zpět byla opět se zpožděním, kvůli delšímu státní opět na slovinské a pak i maďarské hranici. Stewardi začali roznášet občerstvení až po desáté večer, stejně jako cestou sem. Ráno nás přivítalo deštivé Brno, teplotní rozdíl byl v tu dobu dost značný.

Náš výlet jsme zhodnotili asi takto: vhodné pro ty, kteří se chtějí vykoupat v moři a stačí jim na to den, dva. Neumím si představit cestovat tímto způsobem například s dětmi se čtyřmi kufry a z Opatije ještě 7 hodin pokračovat někam dál autobusem. Chorvatsko ovšem v červenci 2020 absolutně v pohodě, roušky jsme potřebovali pouze v MHD a v obchodech. Málo lidí, ceny ubytování nižší. Rijeka sama o sobě není bůhví jaké přímořské letovisko, nicméně pláž Kantrida je moc příjemná. Turistům tu stačí opravdu jen jeden den a v pohodě vše projde. Na vícedenní pobyty bych doporučila navštívit 20 km vzdálenou Opatiji nebo ostrov Krk.

                                                               Kateřina Pinkasová, červenec 2020



Více zde: https://www.vase-exkurze.cz/cestovatelsky-blog/zapisky-z-cest/expedice-rijeka-2020/

Poté, co soukromý dopravce Regiojet uveřejnil na webu, že se chystá spustit přímou vlakovou linku do chorvatské Rijeky, začali jsme s manželem uvažovat nad tím, že bychom rádi takovou cestu podnikli. Když byla počátkem června spuštěna rezervace, měli jsme co dělat, abychom svá místa ulovili. Regiojet ale velmi rychle zareagoval na obrovskou poptávku a rapidně navýšil počet spojů, tudíž se dostalo opravdu na každého.

Tento článek ani tak nepopisuje zajímavosti třetího největšího chorvatského města, i když se samozřejmě o námi navštívených místech zmíním. Je zaměřen spíše na praktické informace ohledně cestování do Chorvatska vlakem, na jeho klady a mínusy; na nezbytné doklady v době koronavirové a také na to, jaké je Chorvatsko v tento čas pro nás Čechy jiné - tedy poloprázdné.

A teď už k našemu pobytu. Protože máme malé dítě, rozhodli jsme se pro cestu tam v pátek 17. 7. večer a zpět potom v noci z pondělí na úterý. Pokud tedy neplánujete z Rijeky cestovat do dalších přímořských destinací návaznými spoji, máte v Rijece 3 celé dny, což těm, kteří se chtějí vykoupat v moři, a obhlídnout nejbližší okolí, bezpochyby stačí.

Koupili jsme si jízdenky do vozů ASTRA (tedy otevřených vozů) za 590,-/1 cesta/1 osoba. Ihned od potvrzení rezervace s námi začal Regiojet komunikovat. Na email i na mobilní telefon nám přišly nejen pokyny k cestě, ale několikrát také upozornění, jaké doklady s sebou musíme mít. Občanský průkaz nebo pas je samozřejmostí. V této, cestování ne příliš lichotivé době, bylo také nutné vyplnit Regiojetu i chorvatské straně formuláře s prohlášením ohledně koronaviru (styk s nakaženými osobami, karanténa, návrat z rizikovývh destinací). Na všechny formuláře přišel odkaz. Ohlášení cesty - což byl jeden z formulářů, jsme museli mít s sebou, stewardi ho chtěli vidět, ale na hranicích už nikoli. Je také nutné mít potvrzení z ubytování, které máte v zemi zajištěné. Poslední informace ohledně administrativy se týká pojištění - to si každý samozřejmě zařizuje sám. My už léta kupujeme online u Generalli, mají výhodné balíčky za pár korun a během chvilky jsou kartičky na emailu.

Páteční brněnské hlavní nádraží před odjezdem Regiojetu do Rijeky vypadalo komicky. Lidé s různě velkými zavazadly v různě velkých skupinách různých věkových kategorií nedočkavě vyhlíželi příjezd soupravy. Vlak měl plánovaný příjezd do Brna krátce před osmou hodinou večer, ale přijel zhruba s půlhodinovým zpožděním, které se v průběhu noci vyšplhalo zhruba na hodinu, především kvůli stání na hranicích. K ránu jsme ale zpoždění poněkud stáhli, takže jsme do Rijeky přijeli okolo deváté - téměř podle plánu.

V informačním emailu jsme se dočetli, že jedna stewardka má na starost 3 vagóny. Z toho jsme vydedukovali, že bude lepší nespoléhat na donášku kafe a občerstvení ihned po Brnu, a raději jsme si tyto zásoby obstarali sami. Dobře jsme udělali. Kromě 0,3 l Rajce se k nám stewardka dostala v pozdní večerní hodinu. Občerstvení si můžete rezervovat předem opět prostřednictvím odkazu v emailu. Káva a drobné občerstvení se klasicky neroznášela jako na jiných linkách. Uprostřed vlaku se pozdě večer otevřelo jedno kupé fungující jako bar a lidé si tam sami pro kávu zdarma a zákusek za 10,- chodili. To bylo trochu nešťastné, protože se z obou stran na nějakou dobu ucpala celá souprava. Na druhou stranu toalety, klimatizace i obrazovky na sedadlech fungovaly po celou naši cestu bez problému. Noční klid byl nařízen až od půlnoci. V našem vagóně jsme měli jen smůlu na tiché hlášení vlakvedoucího, takže jsme pak na hranicích narychlo lovili vše potřebné. Jinak se nám cestovalo pohodlně - vybaveni dekou a polštářky a posilněni podpůrnými látkami, jakožto Radegastem a kalvadosem, jsme spali do půl šesté ráno :)

Hraniční kontroly na slovinské i chorvatské straně proběhly celkem rychle a začala být servírovaná snídaně - konečně káva a croissant. Tiché hlášení upozornilo ty, kteří cestují do dalších destinací, že nebudou vystupovat v Rijece, ale asi 20 minut před ní v lázeňské Opatiji. To způsobilo trochu šramot ve vagóně, neboť tuto informaci nikdo předem nevěděl. Pár nás tu zůstalo, a už podél pobřeží s výhledem na moře dojíždíme do Rijeky.

Nádraží se nachází na adrese Trg kralja Tomislava 1. Před neoklasicistní budovou, která se zrovna opravovala, stálo mnoho taxíků a čekalo na valící se dav Čechů. My jsme šli do centra pěšky, je to zhruba 20 minut, ale přímo před nádražím je zastávka autobusu MHD a téměř každý autobus do centra jel. Autobusy jsou označené čísly - jedničkou se dostanete po celé délce Rijeky od pláží v Kantridě - na západ od města, přes centrum, přístav, až do Pécine, kde jsou městské pláže a také obrovské nákupní centrum Rijeka Tower centar. Doporučuji koupit celodenní jízdenku v jakékoli trafice za 20 kun, jedna cesta totiž stojí kun 15. Pozor jako všude na zóny, nám stačila Zóna 1 - tedy město a pláže.

S batohy podle navigace míříme do města. V plánu máme snídani, posezení u pobřeží a cestu na hotel. Přes Booking.com jsme rezervovali hotel Neboder (= chorvatsky mrakodrap) v centru města. Za 2 noci v pokoji s balkónem, klimatizací, koupelnou, WC a snídaněmi jsme zaplatili něco málo pod 5000,-. Na ubytování jsme si trochu dopřáli, seženete apartmány nebo hostely i od 300,-/osoba/noc.

Jak jsem říkala, asi po 20ti minutách už sedíme u Mola Longo a vychutnáváme si Karlovačko a výbornou kávu. Lahvové pivo tu bylo mnohem častější než to točené, ceny se pohybovaly okolo 18 - 20 kun za lahev, či půllitr čepovaného. Chuťově nejlepší kromě Karlovačka bylo pivo Tars, které jsme si dávali na pláži. Kávu potom seženete okolo 10ti kun.

Check in na ubytování byl klasicky od 14ti hodin. S recepcí jsme byli domluveni, že si tam odložíme batohy a po 14. hodině se ubytujeme. Tak se i stalo. Čas, který nám zbýval, jsme vyplnili výstupem na hrad Trsat nad městem. Cesta k němu vedla přímo od našeho hotelu.

Hrad stojí na místě staré římské pevnosti od 3. století. Od 15. století se tu vystřídalo několik rodů, nejčastěji ho však obývali Habsburkové. Opuštěn byl koncem 17. století, kdy opadlo turecké nebezpečí. Chátrání podpořilo i zemětřesení v roce 1750. Ruiny nakonec koupil maršál a vojenský velitel rakouské pobřežní oblasti a nechal ho obnovit ve stylu romantismu a klasicistně - biedermeierském stylu.

Zapojil benátského stavitele Paronuzzia, nechal opravit věže, zbudovat vyzdobený interiér a dokonce si postavil i mauzoleum ve stylu dórského chrámuse čtyřmi mramorovými plíři. Sláva hradu však netrvala dlouho. Po jeho smrti začal opět chátrat v roce 1960 z něj byly opět trosky. Naštěstí došlo k jeho restauraci a v dnešní době je centrem kultury a umění. Konají se zde letní festivaly, koncerty a různá divadelní představení. Z hradeb je nádherný výhled na celý Kvarnerský záliv i celou Rijeku. Zajímavostí také je, že roku 2003 dorazil jako poutník na hrad papež Jan Pavel II. Najdete zde i jeho sochu. V areálu hradu se nachází příjemná kavárna s kouzelným výhledem na moře. Vstupné do celého areálu hradu je zdarma.

Sešli jsme dolů k hotelu, ubytovali se a krátce si odpočinuli. Koupání jsme se rozhodli nechat na další den, ale vydali jsme se podívat do přístavu a k městským plážím směrem na východ od centra. Byli jsme svědky nakládání obřích kontajnerů na lodě. Pláže v části Pécine bych ke koupání nedoporučovala. Pobřeží je kamenité a do vody vedou na několika místech schůdky, pláže jsou betonové, bez občerstvení. Jsou zde ale toalety, sprchy a prostor pro převléknutí. Pití jsme si koupili v nákupním centru Tower kousek od zmíněných pláží. Odtud jsme šli zhruba 45 minut zpět do centra. Prohlédli jsme si kostel sv. Víta, místního patrona, hodinovou věž a nejrušnější ulici ve městě, tzv. Korzo. Byla to pěší zóna se spoustou obchodů, kaváren, barů a restaurací. V jedné z nich jsme si dali pizzu.

Neděle patřila cestě do Kantridy - části Rijeky nejen se stadionem, ale také s vyhlášenou pláží. Od centra se Kantrida nachází asi 6 km, a tak jsme se rozhodli pro autobus, neboť teplota už okolo 10. hodiny ranní atakovala asi 28 stupňů. Pláž byla typická chorvatská. Oblázky s pozvolným vstupem do moře, bar, toalety, sprcha, WC a také betonová promenáda. Tou se dá pěknou procházkou dojít k dalšímu baru s terasou vysoko nad mořem. Strávili jsme v Kantridě celý den a určitě tuto pláž doporučujeme.

Na stejné místo jsme se vydali i v pondělí, to už jsme si koupili správně denní lístek na autobus. Před cestou jsme udělali ještě malý nákup a zastavili se ještě na pití v jednou baru už poblíž hlavního nádraží. Cesta zpět byla opět se zpožděním, kvůli delšímu státní opět na slovinské a pak i maďarské hranici. Stewardi začali roznášet občerstvení až po desáté večer, stejně jako cestou sem. Ráno nás přivítalo deštivé Brno, teplotní rozdíl byl v tu dobu dost značný.

Náš výlet jsme zhodnotili asi takto: vhodné pro ty, kteří se chtějí vykoupat v moři a stačí jim na to den, dva. Neumím si představit cestovat tímto způsobem například s dětmi se čtyřmi kufry a z Opatije ještě 7 hodin pokračovat někam dál autobusem. Chorvatsko ovšem v červenci 2020 absolutně v pohodě, roušky jsme potřebovali pouze v MHD a v obchodech. Málo lidí, ceny ubytování nižší. Rijeka sama o sobě není bůhví jaké přímořské letovisko, nicméně pláž Kantrida je moc příjemná. Turistům tu stačí opravdu jen jeden den a v pohodě vše projde. Na vícedenní pobyty bych doporučila navštívit 20 km vzdálenou Opatiji nebo ostrov Krk.

                                                           Kateřina Pinkasová, červenec 2020

Vaše exkurze.cz

kontaktní osoba:
Mgr. Bc. Kateřina Pinkasová
Guldova 2, 551 02 Jaroměř

Sídlo spolku:
Vaše exkurze.cz, z. s.
Guldova 2, Josefov, 551 02 Jaroměř

IČO: 059 80 313
Právní forma: spolek
bankovní spojení (Komerční banka): 35-5705200267/0100

Grafika, propagace:
Ing. Daniel Erhart
email: erhart@centrum.cz
+ 420 739 690 244 pinkasova.zajezdy@seznam.cz